Prologue Of Signum Supra

MFDF Ji.hlava / Jihlava / Česká republika

Technika / full HD video / 7:43

Prvotní vzorec, či chceme-li matrice, leží nejspíš v rozměrech, které nedokážeme obsáhnout svým vědomím. Deviace matrice a její dceřiné struktury však vytvářejí formou vzájemných interakcí a svým valenčním potenciálem efekt, který lidé dokážou cítit a někteří z nich dokonce i reprodukovat jako dílo, které hýbe lidským vědomím. Pasuji tak umělce do role vykladače vzorce, který má dar nejenom číst, ale především předávat hlas matrice širšímu publiku. Není vždy jasné, proč umělec dokáže překládat právě onu danou konkrétní část komplexního prostředí kosmíru. Vykladačem vzorce samozřejmě není jen umělec. Spíše se domnívám, že umělecké ztvárnění dopadů matrice na lidskou psychiku je jen jedním z mnoha možných projevů senzitivního ducha, který je jasným předpokladem pro schopnost čerpat ze zdrojového kódu. 

Roli umělce tedy chápu jako pokračování šamanské tradice. Ve svém životě jsem strávil mnoho času v přírodě a mám k ní velice silný vztah. Struktury, které vnímám, jsou spektrem zdrojového kódu, jejž dokáže zachytit mé vědomí a já jsem poté schopen ho vizualizovat ve své tvorbě. Je samozřejmě mnoho různých spekter a mnoho vykladačů zdrojového vzorce. 

Myslím, že diverzita uměleckých projevů je důkazem nekonečné spletitosti zdroje. Každý další přístup ke čtení kódu nám dotváří jeden z jeho rozměrů. Krásně tuto skutečnost můžeme sledovat v sakrální architektuře. V katedrále se prolíná rovina architektonická s rovinou duchovní, hudební a s rovinou obsahovou. Tři šamani, kněz, architekt a hudební skladatel zesilují působení vzorce na návštěvníka posvátného prostoru. Každý tak činí po svém a zároveň se doplňují. Jejich součinnost není sčítáním spekter, ale je jejich exponenciálním umocněním. Výsledkem je ohromující vektorizace energie, která strmí vzhůru, a téměř můžeme vidět, jak její emanující záře vzlíná do zpěvem rozechvělých zdí, které by snad ani neměly stát. 

Pokud se zaměříme na přírodní geometrizaci struktur, nutně dojdeme k závěru, že jejich uvědomění lidským chápáním je proces, který se nedá bez předchozích generačních percepcí obsáhnout v jednom lidském životě. V průběhu vývoje lidstva můžeme vcelku podrobně mapovat vývoj tohoto uvažování a rovněž je možné zaznamenat vznik “datových úložišť” těchto vědomostí. Nelze říci, že by se tyto objekty vyvíjely od prostých po více komplikované. Naopak se domnívám, že komplexnost těchto záchytných bodů se vyvíjí přímo úměrně s duchovním povědomím publika, k němuž jsou odkazovány. Fascinace ornamentalitou je sice člověku blízká, nicméně není vždy nutně propojena se sakrálním rozměrem odkazu, který předává. Laicky řečeno, dítě s kružítkem dokáže vytvořit množství obrazců, které nemají žádný význam v duchovním rozměru. Naopak několik zdánlivě nahodile rozmístěných objektů v poli vyjeví po hlubším prozkoumání mapu hvězdné oblohy. Pokud jako ornament označujeme množinu bodů ležících v symetrickém uspořádání, pak předchozí věta nedává příliš mnoho smyslu. Jenomže opak je pravdou. Struktury, jejichž podstatu se zde snažím zkoumat, jsou hmotnou a tudíž nekinetickou reflexí dějů a vzorců, které jsou ze své podstaty dynamické, a velice často jsou rovněž odrazem různých cyklů. Tedy těch několik objektů, které někomu mohou připomínat vozík a jinému medvídě, jsou vrcholně symetrické, jelikož jejich pravý význam leží mimo ně, respektive nad nimi. Pokud bychom si lehli na stejné místo a slovy fotografa “nastavili delší čas”, viděli bychom potom neuvěřitelně komplikovaný obrazec vytvořený součinností pozorovaných těles. Neméně důležitou vlastností našeho pozorování je však i vědomí vlastní dynamiky, jelikož navzdory zdání se i my pohybujeme v prostoru a čase na tělese, jež nás nese. Takto komplikovanou úvahu však jen těžko zvládne každý a obzvlášť v čase, kdy se musí starat o problémy, jež jsou existenciální povahy. Je proto nasnadě, že vyvolený jedinec, ať již jsou jeho predispozice různorodé povahy, musí jako daň za svou sociální neangažovanost v drsných podmínkách předložit společenskou kompenzaci v podobě překladu vlastních úvah. Vzniká tak společenský status vykladače vzorce, který v lidských dějinách nese mnoho jmen.

Tato moje úvaha je v zásadě zkratkovitá a primitivní. Úvodní teze je však jen bází mé úvahy. K jádru problému překladu zdrojového vzorce, jehož existenci zde předkládám jako otázku, se dostáváme ve chvíli, kdy se protkne rovina, v níž se zachycují faktické jevy s rovinou symbolickou. Na průsečíku těchto rovin leží komplexní prostředí vzorců architektonických, filozofických a teologických. Pokud přijmeme jako výchozí bod našeho pozorování již zmiňovanou úměrnost mezi komplexitou struktury a překládaného vjemu, dříve či později narazíme na ukázkový příklad. Domnívám se, že vrcholem propojení trojúhelníku, podnět – překlad – příjemce, je sakrální architektura. Pokud bych z této kategorie měl vyčlenit její vrcholný prvek, bude to gotická katedrála, či její orientální protějšky. Netroufám si komparovat promyšlenost jejich struktur. Zato jsem si však vědom jejich shodného účelu. Pokud člověk, byť podvědomě, dokáže vnímat až psychidelické a pulzující struktury orientálních vzorů, stejný efekt na něj bude mít umocněný prostor gotického chrámu. Není bez příčiny, že oba dva zdánlivě neporovnatelné objekty vycházejí z konceptu prolínání detailní geometrizace prostředí protknutého symbolikou, jež v sobě ukrývá tentýž zdroj.

Náš zdroj se však chová jako černá díra, či spíše jako skryté vesmírné těleso, jejž není možné přímo spatřit. Je však možné sledovat jeho dopad na okolí, ať je to vychýlení osy jiného tělesa, či dilatační pole částic urychlených jeho přítomností. Rozhodně není cílem mé úvahy vyvracet či zavádět náboženská nebo vědecká dogmata. Pouze jako umělec předkládám hypotézu o tomto jsoucnu. Jeho dopad je totiž evidentní. Důkazem budiž to, že některé struktury mají na lidskou psychiku dopad a jiné nikoli. Právě to, že se napříč kulturními okruhy opakují tytéž kombinace, mě utvrzuje v domnění, že mají společný původ v něčem, co nelze pojmenovat, ale lze pocítit a zprostředkovat okolí pomocí navázání transcendentálního vjemu na geometrickou strukturu. Strukturu přejatou skrze ony záchytné body a obohacenou o vlastní lexikologii a dikci v mé tvorbě.