Audire Fluctus
Audire Fluctus je transmediální socha na pomezí světelného objektu a interaktivního data-totemu. Její podstatou je propojení fyzikálního světa s neviditelnými elektromagnetickými poli, která nás obklopují a neustále ovlivňují. Dílo monitoruje technologickou aktivitu svého okolí a vizualizuje elektromagnetické záření generované elektrickými sítěmi, komunikačními prostředky a zařízeními fungujícími na bázi elektrického proudu. Elektromagnetická pole, která za normálních okolností nemůžeme přímo vnímat, jsou prostřednictvím Audire Fluctus převedena do světelných a barevných vzorců. Socha tak otevírá otázku, jak vnímáme a překládáme realitu, která je částečně neviditelná, ale zásadním způsobem přítomná.
Klíčovým prvkem díla je médium zvané Spektraflux, kapalina s anizotropní strukturou, která dokáže měnit index lomu světla v závislosti na elektromagnetické aktivitě. Její chování vytváří jedinečné barevné textury, které reflektují intenzitu a dynamiku neviditelných polí, přičemž ve stavu klidu přechází do černobílých mramorových vzorců a při mechanickém pohybu se mění do odstínů duhového spektra. Tento proměnlivý vizuální efekt zdůrazňuje povahu neustálého pohybu a proměny, jež jsou vlastní jak samotným elektromagnetickým vlnám, tak technologické infrastruktuře, která je generuje.
Dílo nefunguje pouze jako vizuální objekt, ale jako aktivní prvek, který se přizpůsobuje okolnímu prostředí. Umístěné na piazzetě Národního divadla, reaguje na přítomnost velkého množství elektromagnetických zařízení v této oblasti, a tím se stává jakýmsi senzorem, jenž zviditelňuje přítomnost neviditelných sil. Tento fenomén však nezůstává uzavřen pouze ve fyzickém světě – jde o manifestaci neustálé výměny dat, signálů a energií, která definuje naše prostředí.
Zde se koncept díla proplétá s filozofií Karen Michelle Barad, především s její teorií agenciálního realismus, kde objekty, fenomény a pozorovatelé nejsou oddělené, ale vzájemně se vytvářejí v rámci neustálého procesu interakce. V kontextu Audire Fluctus tak nejde o pouhé zobrazení neviditelné technologie, ale o setkání, při kterém socha, divák a elektromagnetické pole vstupují do dynamického procesu vzájemného ovlivňování. Vnímání se zde neomezuje na pasivní sledování díla, ale stává se aktivním spolutvůrcem fenoménu – každý krok diváka, každá změna v elektromagnetickém poli je spolutvůrčím aktem, v němž se realita znovu formuje.
Audire Fluctus tak neodhaluje pouze skrytou vrstvu našeho technologického prostředí, ale přetváří samotné pojetí interakce mezi světem, divákem a objektem v dynamický akt, kde hranice mezi subjektem a objektem neexistuje jako předem daná, ale se neustále rodí a zaniká v závislosti na aktu pozorování a účasti.
Spektraflux je opticky aktivní kapalina, která mění svou barevnou strukturu v závislosti na světelných podmínkách a pohybu. V klidu vytváří černobílý mramorový vzor, zatímco při pohybu přechází mezi odstíny duhového spektra. Tento efekt je způsoben změnami indexu lomu a orientace částic, které ovlivňují dráhu světla.
Mechanický pohyb mění orientaci částic a tím i jejich refrakční vlastnosti, což vede ke změnám v barevném vnímání. Vysoká viskozita kapaliny stabilizuje optické vzory a umožňuje plynulý přechod mezi barvami během pohybu.
- tří-modulová konstrukce
- oběhový systém pro cirkulaci Spektrfluxu
- kód zpracující EL. vlnění na základě okolního měření
- Spektraflux, EN AW-6061 T6
- PMMA, čerpadla
- mikrokontrolery, 5500x7000mm
Křivky kruhové geometrie a sloupovitý tvar sochy Audire Fluctus rezonují s povahou elektromagnetického vlnění, které sleduje. Elektromagnetické vlny mají sférickou šířivost, přičemž se šíří do prostoru ve tvaru soustředných kruhů či sfér, což je přirozeně reflektováno v kruhových formách sochy.
Její tvar tedy není jen estetickým řešením, ale funkčně i vizuálně odráží strukturu vlnění, které socha monitoruje, čímž vzniká vizuální a symbolická symetrie mezi hmotnou konstrukcí a nehmotnými vlnami, jež formují její interakce s okolním prostorem.