Mutatio Superstratum

Mutatio Superstratum je transmediální socha, která prostřednictvím kontinuálního sledování elektromagnetických polí odhaluje neviditelné toky, propojující virtuální infrastrukturu s lidským vnímáním. Dílo neslouží jako pouhá vizualizace dat; je to fluidní, organická zkušenost, kde virtuální síly a lidské smysly tvoří nový hybridní prostor. Elektromagnetické vlny, generované technologiemi v okolí, jsou zachyceny a přetvořeny prostřednictvím sochy, čímž se materializuje to, co by jinak zůstalo mimo dosah běžné percepce. Mutatio Superstratum tedy zkoumá mezní hranice mezi viditelným a latentním, mezi skutečností a jejími virtuálními přesahem.

Zásadním médiem díla je Spektraflux, látka, jejíž anizotropní struktura reaguje na elektromagnetické impulsy tím, že mění index lomu světla a barevnou strukturu sochy. Tento proces barevné transformace není pouze vizuálním jevem, ale projevem metamorfózy, kde virtuální toky formují fyzickou přítomnost díla. Dynamika zachycených signálů vytváří neustále se měnící vizuální vzorce, které podněcují otázky o povaze prostoru, který vnímáme: je prostor, jak ho známe, stabilní entitou, nebo je neustále přetvářen neviditelnými virtuálními silami?

Tento performativní aspekt díla navozuje hlubší otázky o subjektivitě a ontologii v rámci rozplývající se hranice mezi fyzickým a virtuálním světem. Divák se stává součástí tohoto procesu – jeho vlastní technologická zařízení, která generují elektromagnetické vlny, interagují s dílem a ovlivňují jeho proměnu. Interakce mezi divákem, sochou a prostředím tedy odhaluje mnohem víc než jen estetickou zkušenost: zviditelňuje složitou síť vztahů a vzájemného vlivu mezi tělem, technologií a prostorem, kde každý pohyb, každý signál, je zároveň participací na tvoření virtuální reality.

Filozofický přesah díla Mutatio Superstratum se dotýká konceptů experimentálního myšlení, jak ho například rozvíjí Reza Negarestani, jehož filozofické spekulace o kybernetických systémech a virtuálních strukturách nabízejí nový způsob uvažování o vztahu mezi technologií a ontologií. Negarestani vidí technologické systémy nejen jako nástroje, ale jako aktivní, autonomní síly, které přetvářejí samotné základy reality a subjektivity. V tomto duchu je Mutatio Superstratum nejen reflexí o technologickém prostředí, ale i experimentem, který naznačuje, že realita není pevná, ale je stále znovu vyjednávána skrze interakce virtuálních a fyzických vrstev.

Instalace v Oblastní galerii Liberec tím pádem nefunguje jako uzavřený estetický objekt, ale jako proces, kde se neustále proměňují hranice mezi divákem, technologií a prostorem. Mutatio Superstratum nás nutí ptát se, zda jsme pouze pasivními příjemci virtuálních signálů, nebo zda se stáváme součástí širší sítě, která překračuje klasické chápání subjektu a objektu. Socha nejen že zviditelňuje neviditelné, ale narušuje naše chápání stabilní reality – svět, v němž žijeme, je nekonečnou sérií mutací a neustálého přepisování, kde virtuální vrstvy definují naše každodenní zkušenosti i samotné ontologické základy.