Audire Fluctus

Audire Fluctus je transmediální socha na pomezí světelného objektu a interaktivního data-totemu. Její podstatou je propojení fyzikálního světa s neviditelnými elektromagnetickými poli, která nás obklopují a neustále ovlivňují. Dílo monitoruje technologickou aktivitu svého okolí a vizualizuje elektromagnetické záření generované elektrickými sítěmi, komunikačními prostředky a zařízeními fungujícími na bázi elektrického proudu. Elektromagnetická pole, která za normálních okolností nemůžeme přímo vnímat, jsou prostřednictvím Audire Fluctus převedena do světelných a barevných vzorců. Socha tak otevírá otázku, jak vnímáme a překládáme realitu, která je částečně neviditelná, ale zásadním způsobem přítomná.

Klíčovým prvkem díla je médium zvané Spektraflux, kapalina s anizotropní strukturou, která dokáže měnit index lomu světla v závislosti na elektromagnetické aktivitě. Její chování vytváří jedinečné barevné textury, které reflektují intenzitu a dynamiku neviditelných polí, přičemž ve stavu klidu přechází do černobílých mramorových vzorců a při mechanickém pohybu se mění do odstínů duhového spektra. Tento proměnlivý vizuální efekt zdůrazňuje povahu neustálého pohybu a proměny, jež jsou vlastní jak samotným elektromagnetickým vlnám, tak technologické infrastruktuře, která je generuje.

Dílo nefunguje pouze jako vizuální objekt, ale jako aktivní prvek, který se přizpůsobuje okolnímu prostředí. Umístěné na piazzetě Národního divadla, reaguje na přítomnost velkého množství elektromagnetických zařízení v této oblasti, a tím se stává jakýmsi senzorem, jenž zviditelňuje přítomnost neviditelných sil. Tento fenomén však nezůstává uzavřen pouze ve fyzickém světě – jde o manifestaci neustálé výměny dat, signálů a energií, která definuje naše prostředí.

Zde se koncept díla proplétá s filozofií Karen Michelle Barad, především s její teorií agenciálního realismus, kde objekty, fenomény a pozorovatelé nejsou oddělené, ale vzájemně se vytvářejí v rámci neustálého procesu interakce. V kontextu Audire Fluctus tak nejde o pouhé zobrazení neviditelné technologie, ale o setkání, při kterém socha, divák a elektromagnetické pole vstupují do dynamického procesu vzájemného ovlivňování. Vnímání se zde neomezuje na pasivní sledování díla, ale stává se aktivním spolutvůrcem fenoménu – každý krok diváka, každá změna v elektromagnetickém poli je spolutvůrčím aktem, v němž se realita znovu formuje.

Audire Fluctus tak neodhaluje pouze skrytou vrstvu našeho technologického prostředí, ale přetváří samotné pojetí interakce mezi světem, divákem a objektem v dynamický akt, kde hranice mezi subjektem a objektem neexistuje jako předem daná, ale se neustále rodí a zaniká v závislosti na aktu pozorování a účasti.