Spektraflux

• Fyzikální stav: Kapalina, viskózní
• Barva: Měnící se v závislosti na světelných a mechanických podmínkách (mramorově černobílá v klidu, duhové odstíny při pohybu)
• Biodegradabilita: Složky kapaliny jsou biologicky odbouratelné, nehrozí akutní riziko pro životní prostředí při běžné manipulaci.
• Toxicita: Nízká, žádné známé toxické účinky při běžné manipulaci

Spektraflux je opticky aktivní kapalina, která vykazuje unikátní dynamické vlastnosti při interakci se specifickými světelnými podmínkami a mechanickým pohybem. Její vizuální charakteristika spočívá v tom, že v klidovém stavu zaujímá strukturu s černobílým mramorovým vzorem, zatímco při mechanickém pohybu, například mícháním nebo cirkulací, mění svůj barevný profil. Tento proces zahrnuje plynulé přechody mezi širokou škálou barevných odstínů, zahrnujících žlutou, zelenou, modrou, fialovou, červenou, oranžovou.

Tento jev je výsledkem komplexních optických a fyzikálně-chemických interakcí, při nichž dochází k redistribuci a orientaci částic v kapalině. Spektraflux využívá schopnost měnit svou optickou vlastnost v závislosti na vnějších vlivech, což je zprostředkováno především jeho viskoelastickou strukturou a specifickým uspořádáním molekul. Tento efekt lze přirovnat k vlastnostem tekutých krystalů nebo opticky aktivních gelů, které při změnách vnějších podmínek vykazují výrazné barevné variace.

Mechanismus těchto barevných změn spočívá ve změnách indexu lomu a refrakčních vlastností kapaliny, které jsou závislé na orientaci částic v roztoku. Při pohybu kapaliny dochází k redistribuci těchto částic, což mění optickou dráhu procházejícího světla, a tím i vnímání barev. Interference světla a jeho rozklad v kapalině jsou ovlivněny dynamikou částic a molekulárních interakcí, což vede ke vzniku efektu podobného disperzi či difrakci.

Barevné efekty jsou dále podpořeny výraznou viskozitou, která umožňuje stabilizaci optických vzorů a pomalejší dynamiku pohybu částic. Tím je zajištěna jak vysoká reaktivita na mechanické podněty, tak i schopnost udržet statické optické vzory v klidovém stavu.

Díky těmto vlastnostem má Spektraflux potenciální využití v oblastech, které vyžadují kontrolovatelné optické jevy, jako jsou pokročilé zobrazovací technologie, umělecké instalace nebo materiály citlivé na změny okolního prostředí. Tento materiál nabízí nové možnosti pro manipulaci s optickými vlastnostmi kapalin a rozšiřuje hranice tradičně chápaných optických materiálů.

Audire Fluctus

Audire Fluctus je transmediální socha na pomezí světelného objektu a interaktivního data-totemu. Její podstatou je propojení fyzikálního světa s neviditelnými elektromagnetickými poli, která nás obklopují a neustále ovlivňují. Dílo monitoruje technologickou aktivitu svého okolí a vizualizuje elektromagnetické záření generované elektrickými sítěmi, komunikačními prostředky a zařízeními fungujícími na bázi elektrického proudu. Elektromagnetická pole, která za normálních okolností nemůžeme přímo vnímat, jsou prostřednictvím Audire Fluctus převedena do světelných a barevných vzorců. Socha tak otevírá otázku, jak vnímáme a překládáme realitu, která je částečně neviditelná, ale zásadním způsobem přítomná.

Klíčovým prvkem díla je médium zvané Spektraflux, kapalina s anizotropní strukturou, která dokáže měnit index lomu světla v závislosti na elektromagnetické aktivitě. Její chování vytváří jedinečné barevné textury, které reflektují intenzitu a dynamiku neviditelných polí, přičemž ve stavu klidu přechází do černobílých mramorových vzorců a při mechanickém pohybu se mění do odstínů duhového spektra. Tento proměnlivý vizuální efekt zdůrazňuje povahu neustálého pohybu a proměny, jež jsou vlastní jak samotným elektromagnetickým vlnám, tak technologické infrastruktuře, která je generuje.

Dílo nefunguje pouze jako vizuální objekt, ale jako aktivní prvek, který se přizpůsobuje okolnímu prostředí. Umístěné na piazzetě Národního divadla, reaguje na přítomnost velkého množství elektromagnetických zařízení v této oblasti, a tím se stává jakýmsi senzorem, jenž zviditelňuje přítomnost neviditelných sil. Tento fenomén však nezůstává uzavřen pouze ve fyzickém světě – jde o manifestaci neustálé výměny dat, signálů a energií, která definuje naše prostředí.

Zde se koncept díla proplétá s filozofií Karen Michelle Barad, především s její teorií agenciálního realismus, kde objekty, fenomény a pozorovatelé nejsou oddělené, ale vzájemně se vytvářejí v rámci neustálého procesu interakce. V kontextu Audire Fluctus tak nejde o pouhé zobrazení neviditelné technologie, ale o setkání, při kterém socha, divák a elektromagnetické pole vstupují do dynamického procesu vzájemného ovlivňování. Vnímání se zde neomezuje na pasivní sledování díla, ale stává se aktivním spolutvůrcem fenoménu – každý krok diváka, každá změna v elektromagnetickém poli je spolutvůrčím aktem, v němž se realita znovu formuje.

Audire Fluctus tak neodhaluje pouze skrytou vrstvu našeho technologického prostředí, ale přetváří samotné pojetí interakce mezi světem, divákem a objektem v dynamický akt, kde hranice mezi subjektem a objektem neexistuje jako předem daná, ale se neustále rodí a zaniká v závislosti na aktu pozorování a účasti.