Personal Image

37,5 x 32 cm, Interactive installation / LCD display

ENG

Imagine a window in which we could see ourselves from a different perspective. If we were able to see all the physical and mental activities that we perform through the eyes of another person, yet the object of the observation would still be us. Thus what we are looking for would be lying directly in front of us. Similarly we can observe a picture which at first seems to be only black and white. The picture picks-up various data such as sound, light and time from its vicinity. Simultaneously there is an object being generated in real time based on the values recorded. The object is visually represented by pixels inside this picture. However, we can only see the content of the picture using glasses specially designed for this purpose.
Only while wearing these glasses can we observe the object in the picture which we are affecting and generating by our presence. Nevertheless, if we observe the picture for a longer period of time a certain synchronization of the observer and the picture can occur. The observer can realize how his actions, behavior and surrounding conditions transform the object in front of him. After this “encounter” or synchronization the picture does not need to be observed only visually but also though self-consciousness and self-reflection. This process of synchronization and self-awareness gives place for the creation of a unique bond between the spectator and the artistic object. Despite the fact that a number of external factors can have an effect on the process of the object, the connection itself originates in the sterile environment of our mind. The originality and individuality of each potential spectator makes this process different, unique, elusive but still real for each individual.
For the process to be functional it is essential to define the options and form of this abstract mirror. This so-called “mirror” scans our influence on our surrounding, concretely, the particles that we affect. A particle is a very small part of matter which has its characteristic properties such as energy, weight, electric charge, spin, chemical reactivity and life-span. The particles are affected by a space-less linear continuum in which events take place in a seemingly irreversible sequence. Time is a substantial component of the structure of the universe in which we are also included – that is why time is one of the three values recorder in this installation. If we want the mirror to react in real time to the changes in surrounding particles, it is necessary to record another value with a fast reaction. This value is light which, thanks to its specific properties, also influences surrounding particles. The third value measured, with the intention of obtaining information about the changes in the surrounding particles, are sound waves. Scanning light and sound is also important because it can be perceived through the senses of the spectator who can then reflect upon the changes recorded in the picture and compare with reality. Another aspect of the installation is the imperfect measurement of the immediate reaction of the observed variables. However, this is eliminated by the relative imperfection of human senses which also have to adapt to changes in the picture generated based on the recorder values.
As I have already mentioned, these three variables influence the transformation of the generated object. The object is represented by a shape, more specifically, a sphere. A sphere is created by a set of points in a three-dimensional space. The distance of these points from a given point, the Centre, is at maximum equal to the given radius of the sphere. These specific points which are precisely at the distance of radius from the Centre create the surface of the sphere. The aspect of compactness and symmetry makes this shape the perfect building block for the transformation (of the object) based on the measured values of this project.

 

CZ 

Představme si okno, ve kterém můžeme pozorovat sebe z jiné perspektivy. Veškerou činnost, kterou vykonáváme fyzicky i mentálně, bychom byli schopni vnímat odosobněně, jako kdyby nešlo o nás, i když tím, koho bychom pozorovali, bychom byli stále my. Čili to, co se snažíme nalézt, leží před námi, ale přesto je to skryté. Podobně můžeme nazírat i na obraz, který se zprvu jeví pouze černobíle. Obraz snímá světelné, zvukové a časové hodnoty v jeho blízkosti. Pomocí těchto hodnot je v reálném čase generován objekt, který je vizuálně znázorněný pomocí pixelů uvnitř tohoto obrazu. Do obrazu můžeme ovšem nahlížet pouze pomocí brýlí k tomu určených.
Po nasazení brýlí můžeme pozorovat objekt, který ovlivňujeme a zároveň také generujeme svou přítomností. Pokud bychom ovšem obraz pozorovali v delším časovém intervalu, pak by mohlo dojít k určité synchronizaci diváka s obrazem. Divák by si pak také mohl uvědomit, jakým způsobem on sám obraz ovlivňuje, jak se objekt v obrazu transformuje podle jeho chování a za jakých podmínek se to děje. Po této synchronizaci by mohl obraz pozorovat i bez speciálních brýlí, jelikož by už sám věděl, jak ovlivňuje své prostředí. Obraz po tomto „setkání“ nebo synchronizací se svým divákem nemusí být pozorován pouze vizuálními smysly, ale i vlastním uvědoměním a svou sebereflexí.
Díky tomuto procesu synchronizace a uvědomění si sama sebe a svého vlivu na prostor kolem nás vzniká originální pouto mezi divákem a uměleckým objektem. I když tento proces může být ovlivněn řadou vnějších faktorů, samotné pouto je tvořeno ve zcela sterilním prostředí naší mysli. Originalita a jedinečnost každého potencionálního diváka dělá tento proces u každého jednotlivce zcela unikátním, nezachytitelným a přitom reálným.
Jestliže chceme, aby tento proces byl funkční, je třeba správně definovat možnosti a podobu tohoto abstraktního zrcadla. Toto takzvané zrcadlo snímá náš vliv na prostor kolem nás, tedy částice, na které působíme. Částice je velmi malá část hmoty, která se projevuje svými charakteristickými vlastnostmi (energií, hmotností, elektrickým nábojem, spinem, chemickou reaktivností, dobou života).
Na částice působí neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí. Čas, jako takový, je podstatnou složkou struktury vesmíru, ve kterém jsme také obsaženi, proto je čas jednou ze tří snímaných hodnot této instalace. Pokud chceme, aby toto zrcadlo bylo schopno reagovat v reálném čase na změny v okolních částicích, je zapotřebí snímat další hodnotu s relativně rychlou odezvou. Tou hodnotou je viditelné světlo, které díky svým vlastnostem má také podstatný vliv na okolní částice. Třetí měřenou hodnotu, za účelem získání informací o změnách částic v oblasti instalace za relativně krátký časový úsek, je zvukové vlnění. Světlo a zvuk mohou být vnímány skrze smysly diváka, jenž pak může reflektovat změny v obraze a porovnávat je s realitou.
Dalším aspektem instalace je nedokonalost měření ve vztahu k okamžitým reakcím měřených podnětů. To je však eliminováno relativní nedokonalostí lidských smyslů a přizpůsobením se principům změn v obraze v důsledku měřených hodnot.
Jak už jsem se zmínil, tyto tři měřené hodnoty mají vliv na transformaci generovaného objektu. Ten je tvořen prostorovým tělesem, koulí. Těleso koule je tvořené množinou všech bodů trojrozměrného prostoru, jejichž vzdálenost od zadaného bodu, od středu, je nejvýše rovna zadanému poloměru. Body, jejichž vzdálenost od středu je právě rovna poloměru, tvoří povrch koule. Aspekt ucelenosti a symetrie dělá z tohoto tělesa ideální stavební kámen pro transformaci v závislosti na měřených hodnotách tohoto projektu.
 

avu 2014

Close Menu