Full Moon Transmission 03

Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov, Česká Republika

500 x 2000 mm / hliníková plech, subwoofer, analogový projektor

Jedná se o site specifik instalaci která navazuje na svoji předchozí prezentaci v exteriéru, kde její podstatou bylo snímání světelnosti a pozice Měsíce vůči Zemi při úplňku a následná transformace těchto jevů pomocí světelného analogového projektoru. Výstupem se tak stala specifická audiovizuální instalace. Jedním z témat, která se v instalaci objevují, je reflexe přírodních cyklů, ovlivněných vztahem Měsíce vůči Zemi. Měsíční koloběh který během své cesty prošel názorovou evolucí, od spirituálního po pragmaticky experimentem ověřený vhled společnosti. Nám umožnil pohlížet na vztah měsíce vůči zemi, jako na názorový vzorec,který od jeho počátku akceleruje dále do budoucnosti. A který se v historii otiskl jako jeden z milníků vnímáníčasu nebo pozorování gravitačních energií spojených s úplňkem. Ovšem myšlenkové zrychlení nezužuje okruhtémat jako hrod kopí směřující k jednomu cíli, ba naopak názorový stream nabízí rozvětvující škálu pohledů natento jev kterému jsme vystaveni.Pro lepší porozumění jakou roli hraje instalace v kontextu výtvarného umění. Je třeba nahlédnout do paletyprovázanosti nepřímých vlivů s tím spojených. Tento satelit který může kdokoli a odkudkoli na zemi sledovat.Je promítnut ve všech kulturních (etnických) vrstvách. Navázanost na člověka která je patrná i v elementárnímvnímání dne a noci. Nebo začlenění v kontextu náboženství. Instalace však nemá za cíl detailně rozkrývat sociálně kulturní horizonty spojené s tímto jevem. Nýbrž upozornit na jejich propojenost a zprostředkování syrovéhospojení s měsícem v jeho nejjasnější úplňkové formě. Z měsíce se pak stává uzel od kterého jsou vedeny nitkysouvislostí. Zrcadlo instalace nám pak usnadní virtuální propojení a zhmotnění abstraktních rovin. Individualitdiváka zde představuje mnohost názorového streamu který se dynamicky mění podle počtu uživatelů.Hlavní myšlenkový uzel reprezentován měsíčním kotoučem je v instalaci převeden do škály zvukových frekvencí,které rozechvívají membránu uvnitř projektoru. V membráně je uložen extrakt z půdy v místě, kde se instalaceprávě nachází, což v symbolické rovině propojuje umístění instalace a snímaný měsíc. K finální synchronizacimísta projekce a Měsíce dochází, když zvukový signál dorazí do prosvícené membrány a rozvibruje médium na ní.Veškerý děj který se odehrává v projektoru je zobrazen na projekční ploše, umístěné pod projektorem. Projekčníplocha je nalazená na stejnou vibrační škálu jako membrána v projektoru. Tím je i vedená pomyslná komunikacemezi membránou a projekční plochou v instalaci. Tyto vibrace které procházející skrze diváky a vizuální stopaprojekce, umožňuje zaostřit na moment který nám jindy může přijít všední nebo natolik abstraktní že splývají snaší realitou. Instalace tím nabízí náhled na trojúhelníkovou vazbu měsíce, země a člověka. Měsíční projekce byla uskutečněna ve spolupráci s ukradnou galerii v prostorách bývalé prádelny.

Georeplikátor

Akademie výtvarných umění v Praze / Praha / Česká republika

Technika / 500 x 100 cm / laserem řezaný hliník, kovové kuličky, neodýmové magnety, sklo, magnetovec

Georeplikace využívá spojení dvou významů, geos (z řeckého γεός – pozemský, zemský) a replikace, tedy obnovení, opětovné uvedení, zmnožení, zdvojení. Tyto významy vystihují náplň tohoto kinetického zařízení, které dotváří horniny podle jejich energetického potenciálu.

Vstupním médiem je nerost zvaný magnetovec. Tato ruda železa je nejstarší známou látkou s magnetickými vlastnostmi. Georeplikátor pracuje se dvěma hlavními atributy magnetovce – železem, které tvoří většinovou složku magnetovce a magnetickým polem, které vytváří. Při georeplikaci je magnetické pole nerostu zesíleno a ten magnetickým působením na Georeplikátor aktivuje jeho replikační proces. Při něm Georeplikátor začne pomocí železných částic dotvářet strukturu replikovaného magnetovce. Generování originální struktury nerostu je konkrétně způsobeno předáváním energie skrze kostru Georeplikátoru. Prvotním impulsem je tedy interakce magnetovce a zásobníku se železným prachem. Magnetovec přitahuje zásobník, který je zároveň odpuzován horním kyvadlem. Zpočátku je zásobník plný a síla přítahu magnetovce je tedy největší, proto je horní kyvadlo odtlačováno spodním, ovšem díky gravitační síle se po odtlačení vrací do původní pozice a tak neviditelnou silou předá prvotní impulz zpět spodnímu kyvadlu, které tím změní trajektorii. Třetí diverzitou pohybu je oscilace celé konstrukce, která je zavěšená na třetím kloubu. Postupným ubýváním železných částic v zásobníku je vliv magnetovce slabší. Po vyčerpání železa v zásobníku Georeplikátoru se celý proces zastaví.

Jak jsem již výše zmínil, replikační proces se děje skrze krouživé pohyby kyvadel Georeplikátoru. Stejně jako replikovaný magnetovec disponuje dvěma póly, tak i kinetická konstrukce má dva středy kyvadel. Spodní a vrchní okraj konstrukce zároveň naznačuje dvě neviditelné kružnice, pokud tyto protínající se kružnice spojíme, vyjde nám proporce kostry Georeplikátoru. Pohyb zde tedy udává kotevní body, ze kterých sám vychází.

Protože je Georeplikátor navržen tak, aby detekoval skrytý magnetický náboj v horninách a následně s nimi interagoval, zvolil jsem pro sběr nerostů horu Říp. Toto památné místo české mytologie je svým tvarem stolová hora s vrcholovou plošinou ve tvaru elipsy. A pod dnes zalesněným povrchem ukrývá vulkanickou minulost z období třetihor.